Čtení ke kávě: Sedmý smysl - od dílu k dílu (Ilka Pacovská)

Sedmý smysl – od dílu k dílu

20.3.2020 Ilka Pacovská 1 komentář

Je dopsán desátý díl ságy Sedmý smysl. „Kdy napíšete další?“ ptají se nejvěrnější fanoušci. Marně vrtím hlavou. Tohle není jako zamíchat bublaninu a upéct. Moji hrdinové už nepatří do dětského světa a o dospělých mě psát nebaví, a navíc to ani neumím.

Jednou mi bylo řečeno, abych o perličkách kolem psaní Sedmého smyslu – co mi šlo, co mi nešlo, jak jsem hledala výrazy, co mě přimělo pokračovat v sérii – napsala pár řádků. Lidé, kteří mě potkali na besedách, tyhle drobnosti znají, ale možná se o ně budou zajímat i čtenáři, s nimiž jsem se nikdy nepotkala. A kdy jindy si o nich číst než u kávy…

1) Před lety jsem vůbec netušila, že z mého psaní vznikne sága. Měla jsem chuť vymyslet jen tak pro zábavu aspoň jednu fantasy knihu. Nejlépe o dětech v magické škole – něco na způsob Harryho Pottera, jehož první díly mi učarovaly. Psala jsem „Ostrov zasvěcení“ a natahovala události, aby příběh nebyl moc krátký. Jenže v průběhu psaní děj plynul jako po másle a najednou ho bylo víc, než jsem čekala. Přestala jsem odbočovat a zamyslela se, jak dál.

2) Do druhého dílu jsem se rozhodla přidat sport – akrobacii na magickém létajícím prkně. Airbording. Jenže můj „první vrchní kritik“ nesouhlasil. „Br, takový amerikanismus,“ ohrnul ret, „vymysli jiný název.“ Dlouho jsem se tím trápila a nic zvukomalebného mě nenapadalo. Zkusila jsem internet. Co latina? Letět? Létat nad? Supervolon! Kniha „Smrt kouzelného džina“ byla po roce dopsána. Rámcovou dějovou linii se mi však uzavřít nepodařilo.

3) Třetí díl – „Únosce draků“ – z Hanky udělá nedobrovolnou dračí chůvu. Její cesty se proplétají s draky, kouzelníky a jednorožci. Jenže magická škola zve na výměnné pobyty i sirény. Na ty mi bohužel ve třetí knize nezbylo místo. Takové zajímavé bytosti! Nezbývá než přidat ještě jeden díl.

4) „Vrať drakovi, co je jeho“ přináší vysvětlení všech okolností, které tři kamarády přivedly na cestu magie. Hanka se tu ukrývá mezi sirénami a zjišťuje, nejen jak se ve vodě chodí na záchod, ale i jak se ty podvodní holky rozmnožují. Pro inspiraci jsem na internetu hledala, jaké existují jedovaté ryby. Jako vzor mi posloužil čtverzubec a jeho nervový jed. Příběh s číslicí čtyři je zdárně dokončen a série Sedmý smysl je konečně kompletní. Hotovo!

Jenomže…

5) Ve čtvrtém díle byla epizoda s malými kluky – dvojčaty –, která by si zasloužila svou vlastní dějovou linii. Spolu s nimi chci dát v pátém pokračování prostor i mým oblíbeným hrdinům, proto se tu prolíná motiv nového spolužáka v magické škole – dědice trůnu, kterého se někdo pokouší odstranit. Pracovní název „Následník trůnu“ se časem mění na „Průvodce ztracených“, protože česká kniha se stejným názvem už existuje. Důležitou roli zde hrají harpyje a jejich škola. Vyžadují po žácích, aby jejich osobnost vždy byla v rovnováze dobra a zla. Pohrála jsem si i s myšlenkou, jak probíhá zrození nové harpyje. Vymyšleno, dokončeno. Tečka. Další díl rozhodně psát nebudu.

Jenomže…

6) Najednou přiletěla múza… Nápad, který přinesla, mě vyburcoval z klidu. S chutí jsem se vrhla do šestého dílu, aniž jsem naplánovala konec. Psala jsem živelně, jak přicházely nápady. Přidala jsem svět trpaslíků a uvažovala, jak zapojit tulíky, aby i tihle magičtí mazlíčci měli svou důležitou úlohu na záchraně světa. Akorát jsem nebezpečné podzemní tvory vymyslela tak parádně, že je nebylo možné zničit, a zachránit postižené lidi. Dva týdny jsem si marně lámala hlavu, jakým způsobem zvítězit a nenechat při tom umřít kamarády hlavních hrdinů. Díl „Otrocká krása“ je můj nejoblíbenější. Povedl se a v nejlepším se má přestat! Nic lepšího nevymyslím. V téhle sérii rozhodně pokračovat nebudu!

Jenomže…

7) Začala jsem psát sci-fi příběh prošpikovaný divokými branami a… najednou se mi začalo stýskat. Šest let jsem strávila ve společnosti hrdinů Sedmého smyslu a zničehonic mi začali chybět. Psaní mě přestávalo bavit. Co kdybych předělala začátek a příběh zařadila do napsané série? Pomůže to? Pomohlo. Vznikl sedmý díl – „Zlodějíček z pátých hradeb“. Trochu jiný, trochu vesmírný, ale proč ne.

Jenomže…

8) Uvědomila jsem si, že jednorožec – Hančin bratr – v sérii nehrál žádnou zásadnější roli. Proto jsem hrdinku poslala do dračí školy jako osobního strážce. Hlídá dívku, která jednorožce očaruje. Kromě neobvyklé dračí školy jsem chtěla vymyslet i kouzelného tvora, který by sem zapadal. Pták spiripyr se mi myslím docela povedl. Děj se zašmodrchal, a já se ocitla v bezvýchodné situaci. Jak dívku a jednorožce zbavit osudového kouzla? Sáhla jsem k variantě deus ex machina v podobě malé neuvěřitelně nadané holčičky. Osmý díl, „Dračí cejch“, tudíž končí poněkud neobvykle. Jsem rozpačitá. Není neseriózní pomáhat si podobným způsobem? Nedalo by se Terezčino kouzlení nějak dodatečně logicky vysvětlit?

Proto…

9) Vznikl díl devátý: „Bez práva na život“. Hanka poznává děti s neobvyklým a krajně nebezpečným druhem magie. Kupodivu se všichni shodují v tom, že by tihle jedinci měli být zabiti co nejdřív. Ukazuje se, že přežít mohou jen nevzdělaní lidé zavření v internačním táboře. Hanka se pokusí zasáhnout do osudu dvou dětí. Absolvuje s nimi nelehký test, který by měl změnit názor draků. Při psaní jsem si představovala, že by podle téhle knížky mohla docela úspěšně vzniknout počítačová RPG hra. Víte, že stříbrné rudě se opravdu říkalo jasnorudek a temnorudek? Tyhle kameny na rozdíl od ostatního nejsou žádný výmysl. Dobrý konec je zde dobrý jen napůl. Dětské životy jsou zachráněny, ale o svobodě se hovořit nedá. Náhle jsem dopsala větu a došlo mi, že vše bylo řečeno a dořešeno. Podivně useknutý konec se ale nelíbil čtenářům. Kvůli nim jsem dodatečně vložila epilog. A dost! Devět knih je až až. Desítku už rozhodně psát nebudu! Poslední slovo!!!

Jenomže po dalším roce…

10) „Můj“ ilustrátor Jan Patrik Krásný maluje kromě nádherných draků a jednorožců také úžasné gryfy… Proč jen jsem je nikde nezařadila do děje? Moji hrdinové téměř dospěli. Co o nich psát? Leda… jim do příběhu nasadit nějakého malého rošťáka – někoho jako je můj vnuk Vítek. Rok jsem psala desátý díl. S odstupem času jsem ho po sobě přečetla a znechuceně strčila do šuplíku. Nepovedl se! Děj vyzníval jako nemastný neslaný. Určitě bych čtenáře zklamala. Raději nic než tohle. Za textem zaklapl šuplík.

Plíživě po čase…

Škoda vymyšleného příběhu. Nedal by se předělat? Další rok jsem přepisovala děj v poněkud odlišném duchu. První verze končila smrtí jednoho z hrdinů. Ti, co neholdují červeným knihovnám, by to ocenili… Ne! To svým věrným čtenářům nemohu udělat! Opět jsem povolala holčičku, aby se zasloužila o dobrý konec. Těch špatných je v životě dost. Není nutné ho cpát i do dětské knížky. Moje dcera Hanka mi připomněla, že je k tomu i jiný důvod. „Od začátku je jasné, že nemůže umřít,“ prohlásila, „vždyť mu přece předpověděli, že z něj vyroste velký druid.“ No vida – málem bych zapomněla! Ještě udělat korektury a desátý díl, „Naučte mě zabít draka“, vyrazil do tisku. A víte, co vám povím? Je definitivně poslední!!!

A vám, kdo jste dočetli až sem, díky za trpělivost.

Ještě jedna dobrá zpráva pro čtenáře-nečtenáře. Zatím málo známé nové vydavatelství Čti mi! mě oslovilo a rozhodlo se vydávat Sedmý smysl jako audioknihy. Margit Vinklárková musí mít sedmý smysl v krvi, protože předčítá velice pěkně a sugestivně. Zajímalo mě, jak se vlastně o mé sérii knížek dozvěděli. Přišla mi odpověď: „Vaše knihy jsem objevil až po vzniku Čti mi! díky spokojené zmínce neznámého čtenáře ve skupině Fantasy na Facebooku. Jsem zvědavý a dobré fantasy mám v hledáčku od základní školy, kdy jsem louskal pod lavicí Tolkiena. Tak jsem se s Vámi seznámil. Byla to náhoda a o ty na tomto světě není nouze. :)“

Náhoda? Proč ne. Až se někdy osobně sejdeme, plánuji malý přípitek: Na zdraví a na šťastné náhody!