Vyšlechtěte si svého chlapa

Kovarova_JakChovatMuze
O tom, že partnerské soužití nebývá vždy jen procházkou růžovým sadem, není asi třeba polemizovat. Někdo řeší krizi vztahu tím, že z něj odejde, jiní za něj bojují ze všech sil. Nyní se nám do rukou dostává zaručený návod: Jak chovat muže.

Dnes se podíváme na další produkt nakladatelství Mladá fronta, jehož cesta na můj stůl z neznámých důvodů trvala téměř tři čtvrtiny roku. Kniha Daniely Kovářové Jak chovat muže aneb manuál pro otrlé spatřila světlo světa již v listopadu 2018.

Představovat Danielu Kovářovou mi přijde trochu nadbytečné. Věřím, že většina čtenářů si ji vybaví v roli ministryně spravedlnosti. Nicméně Daniela Kovářová není jen „pouhá“ exministryně. Pro nás je v tuto chvíli mnohem zajímavější coby spisovatelka. V méně oficiálních životopisech této stále mladé (jsme prakticky vrstevníky) autorky můžeme objevit třeba fakt, že prakticky stála u zrodu plzeňského klubu vědecké fantastiky Andromeda. Mimochodem Andromeda již desítky let pořádá literární soutěž O stříbřitě lesklý Halmochron zaměřenou přednostně na povídky s tématikou cestování časem. Ale vraťme se přímo k autorce. Zhruba pět let před dnes recenzovanou knihou jsme si Danielu Kovářovou představili u příležitosti reportáže ze křtu jiného z jejích titulů, konkrétně sbírky fejetonů Jak se dělá štěstí.

Manuál pro otrlé jako podtitul publikace s hlavním názvem Jak chovat muže je sbírka úvah koncipovaných jako neformální zpráva fiktivního výzkumného týmu, který se zaměřuje na tak zvanou „mužologii“. Toto prohlášení a koneckonců i název sám dávají tušit, že na čtenářskou obec čeká celá řada mouder o vztahu muže a ženy. Mnohokrát vyjádřený cíl knihy klade důraz na „úspěšný chov“, jinými slovy na cesty k harmonizaci a dlouhodobosti partnerských svazků. Na první pohled a po přečtení prvních kapitol by mohla nejedna ze čtenářek i náhodných čtenářů dospět k dojmu, že text bude uchopen jako jakási snaha o výsměšné hanobení mužského plemene, ale opak je pravdou. Vydržíte-li přes zhruba první třetinu, v níž se možná zbytečně často opakuje prohlášení o „vedení výzkumu“ a nezbytnosti přijetí jeho výsledků každou ženou, která chce mít doma „chovný exemplář muže“, pak se i čtenář-chlap dočká prozření, že cílem sbírky není muže hanět, ale prostě a věcně popsat. Nezbytná dávka žertovné nadsázky nepřekračuje únosnou míru a navíc vůbec nepůsobí levně (jak nejspíš nejeden z popisovaných objektů bez znalosti obsahu šmahem usoudí). Autorka tedy znovu potvrzuje svoji dovednost při práci s naším mateřským jazykem.

Jak chovat muže nabízí na dvou stech a třiceti stránkách dvacet sedm různě krátkých kapitol a celou řadu příloh na závěr. Každá z hlavních kapitol staví na zhruba stejném schématu. Daniela Kovářová nám zpravidla představí nový termín, zmíní jedno či více základních pravidel „úspěšného chovu“ (jejichž souhrnný výčet se objevuje v jedné z příloh na konci knihy) a příspěvek uzavírá citátem některého ze zástupců mužského plemene v odstavci nazvaném „Jak to vidí chovaný muž?“. Úvahy pocházejí z většiny od známých osobností naší kultury, politiky, případně z okruhu autorčiných přátel. Uveďme si pro představu několik jmen: Martin Stránský, Radim Uzel, Ondřej Neff a další. Názvy kapitol pak obvykle naznačují, o čem bude dále řeč. Zde je opět několik příkladů: „Dají se muži změnit a předělat?“, „Jak nakrmit muže“, „Muži a jejich nemoci“, „Cti matku muže svého“. Mezi přílohové části patří „Mužsko-ženský překladový slovník“ i jeho inverzní verze pro „Žensko-mužskou“ terminologii, již zmíněný shrnující „Seznam základních pravidel nezbytných pro chov muže“, „Přehled nejdůležitějších pravd, hesel, rad a doporučení“ a konečně „Slovník základních pojmů aplikované mužologie“. Na úplný závěr nechybí ani seznam „Použité a doporučené literatury“ a přehled „Filmy, z nichž se lze poučit o partnerských vztazích“.

Možná se divíte, proč vůbec tato kniha vznikla. Už jsme si řekli, že jejím cílem, navzdory prvnímu dojmu, není hanět muže a vyzdvihovat ženy. Uvědomíme-li si k tomu, že Daniela Kovářová je i zkušenou právničkou, jejímž jedním z hlavních zaměření jsou právě rodinné vztahy, pak nelze než hlasitě zatleskat a ocenit neformální snahu pracovat na stmelení často nelehkého vztahu obou pohlaví. Protože my, čtenáři, dávno víme, že kde nepomůže dobře míněná rada či domluva, tam nastupuje jako těžší kalibr humor. Koneckonců styl, jímž je publikace Jak chovat muže napsána, nejednou zaujme svou podobností s Jirotkovým geniálním vyjadřováním v legendárním Saturninovi.

Ať už jste tedy jakéhokoli pohlaví, neostýchejte se do Manuálu pro otrlé nahlédnout. Není důležité, zda budete celý text hltat jedním dechem, nebo s ním na mnoha místech polemizovat. Podstatné je, že se nad závěry v něm skrytými zamyslíte. A kdo ví, třeba právě vám pomůže najít toho pravého nebo tu pravou. Případně si uvědomit, že jednoho takového už dávno doma máte.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeJak chovat muže
aneb manuál pro otrlé

Kovářová, Daniela

Mladá fronta, 2018

Napsat komentář