Čtení ke kávě: Aby smích nezmizel (Hana Militká)

Aby smích nezmizel

12.3.2019 Hana Militká Bez komentáře

Smích je jeden z nejzákladnějších lidských projevů. Krásně se člověk směje radostí, štěstím, ironický, a škodolibý smích není už tak pěkný. Ale kdyby se lidé přestali smát úplně, bylo by hodně smutno na světě.

„Lindo, ty ses zbláznila! Proč se chceš vdávat tak mladá? Je ti teprve devatenáct!“ pronesla starostlivě Magda.
„Promiň, sestřičko, že tě asi předběhnu, ale už se nedá nic dělat. Věci se dějí a my se někdy nestačíme divit,“ směje se Linda.
„Zničíš si celý život! Vždyť oba ještě studujete! Tys chtěla jít na vysokou. Petr je ve třetím ročníku. Proč nemůžete počkat?“
„Mimčo nepočká,“ hladí si láskyplně bříško nastávající maminka.
„To snad není pravda! Už to ví máma? Bude na mrtvici. Táta tě přetrhne jak hada!“
„Neboj, už to vědí. Jen o tebe jsme měli strach.“
„Uvědom si, že nebudete mít peníze. Kde chcete bydlet? Budete nešťastní.“
„Kdepak, všechno se nějak udělá, hlavně aby Adélka byla v pořádku.“
„Ty už víš, že to bude holka?“ žasne Magda.
„No jasně, přece nemůžeme kupovat modré oblečky. Jak by si chudinka připadala,“ směje se Linda.
„Nechápu tě. Tobě je úplně jedno, jak budete žít, jakou úroveň si vytvoříte!“
„Úroveň bude super, my tři se neztratíme. Hlavně potřebujeme, aby nám všichni dobří lidé drželi palce, samozřejmě včetně tebe.“
„Ty víš, že tě mám moc ráda, jsi moje zlatíčko. Vždycky jsem se snažila pomáhat, starat se o tebe jako starší sestra, ale vidím, že tentokrát je pozdě. V tomhle už nepomůžu. Na potrat asi nechceš, že?“
„O tom vůbec neuvažuj. Doufám, že budeme mít víc dětí, ale pro začátek bude určitě stačit Adélka. Musíme si nějak sehnat bydlení. Zatím aspoň garsonku.“
„Kdo ji bude platit?“
„Petr chodí na brigády a šetří. Zatím zůstanu u našich, později se přestěhujeme.“
„Naši mají třípokoják, ale asi se tam s miminem nevejdeš.“
„Než se Adélka narodí, musíme všechno zařídit.“
„Jestli budete mít prachy,“ klesla vyčerpaně Magda do křesla.
Za dva měsíce byla svatba.
Všichni se smáli, novomanželé zářili štěstím a láskyplně hladili bříško s Adélkou.
Jen Magda měla obavy. Bála se o svou sestru. Nebyla schopná myslet na nic jiného.
„Dneska mám docela nabitý program,“ pomyslela si. „Musím se vzchopit. Nejdřív mě čeká přednáška a setkání s nějakým zazobaným páprdou, který se prý vyšvihnul do světových bankovních struktur. Asi má hodně bohaté strýčky,“ ušklíbla se.
Jakmile dorazila na sympozium, všimla si pohledného padesátníka. „Páni, tohle je ten milionář? Vypadá skvěle, sympaťák.“
Po projevu sklidila veliký aplaus.
Sympaťák jí osobně gratuloval a probodával ji očima.
O pauze ji vyhledal: „Dovolte, abych se představil, moje jméno je Libor Zámek. Moc rád bych vás dnes pozval na pozdní oběd. Řekněte, že neodmítnete,“ zaprosil.
Musela se smát. „Ráda přijímám, když tak pěkně prosíte.“
Ani si nepamatuje, co jedla.
Oba se hypnotizovali navzájem.
Za půl roku, jakmile Magda dokončila vysokou školu, se vzali.
Byla šťastná.
„Takhle ses měla vdát, moje drahá sestřičko, moc bych ti to přála.“
Linda se jen smála: „Jsem šťastná, Magdo, tobě přeji totéž. Adélka se nemůže dočkat, až se narodí Tomášek,“ pohladila si bříško.
„Jak se vejdete do garsonky?“
„S láskou se nám žije krásně.“
„Na Lindu už myslet nebudu,“ řekla si starší sestra, „vždycky je mi z ní smutno.
„Libor je fantastický manžel, jezdíme po celém světě, mám se úžasně,“ volala nadšeně mámě.
„A budete mít děti?“
„Zatím máme čas, ještě mi není třicet,“ odbyla ji dcera.
Přestala navštěvovat svou sestru Lindu.
„Z těch tří dětí mě vždycky bolí hlava,“ ujišťovala se.
Slavili s manželem páté výročí svatby.
„Možná by byl čas na naše děťátko,“ řekla nesměle.
„Při seznámení jsem ti říkal, že žádné děti už nechci. Mám dceru z prvního manželství, to stačí. Jestli bez něho nemůžeš být, musíš si najít někoho jiného,“ řekl nekompromisně a práskl dveřmi.
„Co se s ním děje? Vždycky je pozorný, pravý gentleman. Nechápu tu změnu.“
Pokaždé při zmínce o dítěti reagoval prudčeji.
Začali se i hádat.
„Určitě změkne, až udrží svého potomka v náručí,“ byla si jistá.
Jednoho dne seděli u večeře v Bejrútu, když se mu v příjemném rozpoložení svěřila: „Jsem těhotná, budeme mít děťátko.“
Vyletěl: „Nechci žádné dítě. Tohle je podraz. Bereš přece prášky?“
„Vynechala jsem. Potřebuji být matkou, to přece musíš pochopit,“ slzela.
„Nesmysl. Zítra odjíždíme!“ vyštěkl a zmizel.
Domov se stával nesnesitelným.
Po dlouhé době navštívila Lindu.
„Jak se pořád máte?“ ptala se, nechtěla si hned stěžovat.
„Magdi, vidím, že máš problémy. O co jde?“
„Jsem těhotná,“ zašeptala.
„To je nádherné. Uvidíš, jak budeš šťastná, až pohladíš své vlastní dítě.“
„Manžel ho nechce. Je to syn. Má dceru z prvního manželství. Prý mu úplně stačí. Už spolu skoro nemluvíme.
„Až ho vezme do náručí, změní názor.“
Za pár dní volala Magda své sestře celá uplakaná: „On podal žádost o rozvod. Nechce mě. Už se mnou nepočítá. Pořád s sebou vozí svou dvacetiletou dceru. Nic nechápu.“
„Přijeď. Musíme si promluvit,“ vydala příkaz Linda.
Uvařila kávu, rozkrájela bábovku, trošku usměrnila děti: „To víš, tři děti v garsonce, někdy je tu cirkus.“
„Obdivuji tě, jak to všechno zvládáš s úsměvem.“
„Protože jsem se svými milovanými drobečky a manželem, který by za nás dal život.“
„Taky jsme byli šťastní,“ vzdychla Magda. „Nechápu, proč se najednou tak změnil.“
„Můžu ti něco říct?“
„Proto jsem tady.“
„On si tě koupil.“
„To ne, nešlo mi o peníze.“
„Vím, ale jemu šlo o to, že si koupil krásnou sponu do kravaty, kterou si občas vezme do společnosti, aby se blýsknul. Pak ji uloží do zlatého šuplíku. Taková spona tam musí počkat, až si on zase vzpomene a bude se s ní chtít někde chlubit. Nesmí mít vlastní myšlenky, názory, natož vůli. Jakmile jsi rozhodla bez něho, ztratila jsi pro něj smysl. Už nejsi tak manipulovatelná.“
„Tohle nemyslíš vážně!“ naštvala se Magda.
„Je mi líto, ale je to tak.“
„Petr vždycky rozhoduje sám, nedbá na moje názory. Myslela jsem, že má víc zkušeností a myslí všechno dobře pro nás oba…“
„Myslí jen na sebe. S penězi u něho narostla touha po moci. Rozhoduje v práci, chce rozhodovat i doma.“
„Vyměnil mě za svou dceru, všude ji bere s sebou, je jí dvacet.“
„Jestli bude chytrá, nebude mít partnera ani milence, nebude chtít děti. Podrží si tatínka u sebe a všechno zdědí.“
„Co mám dělat?“
„Jít od něho. Vezmi si dobrého právníka, ať se o tebe i dítě tvůj muž postará. Pak si najdi konečně někoho, kdo pro tebe i dítě bude dýchat. Jinak se už nikdy nebudeš smát. Posledních pár let jsi zapomněla, co je štěstí.“
„Děkuji ti, Lindo, ještě že tě mám. Moc jsem tě litovala, netušila jsem, že ti mám co závidět,“ zašeptala a rozplakala se v náručí své drahé sestry.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.