Nakladatelství XYZ, člen skupiny Albatros Media, přineslo v březnu 2018 všem zájemcům o pohyb (a samozřejmě nejenom jim) novinku v podobě knihy Tary – příběh parkouristy (historie, současnost, tutoriály). Za jejím vznikem stojí dvojice Taras Povoroznyk a Martin Jaroš.

Téměř tří set stránková publikace Tary – příběh parkouristy je hlavně tím, co naznačuje ve svém podtitulu, tedy kombinací (auto)biografie, encyklopedie a tréninkové příručky. Taras Povoroznyk, jemuž většina lidí z jeho okolí neřekne jinak než Tary, je jedním z předních propagátorů u nás stále populárnější pohybové aktivity zvané parkour. Pro ty, kdo ještě nevědí, co toto označení znamená, zkusme stručně naznačit, že jde o kombinaci gymnastiky, akrobacie, běhu, ale hlavně o životní styl. Jen málokterý současný sport nabízí takový pocit volnosti ve spojení s neustálým zvyšováním fyzického, ale i psychického rozvoje. Tary ke vzniku této knihy přispěl hlavně svou hlubokou znalostí problematiky, založenou na mnohaletém aktivním provozování parkouru, a to jako cvičící, tak coby vyučující. Dá se předpokládat, že úkolem Martina Jaroše, druhého ze spoluautorů, bylo hlavně dát publikaci tvar a jazykovou formu. Martin Jaroš je našim čtenářům asi nejznámější svým pojetím vpravdě hororového zpracování příběhu Čachtické paní ve stejnojmenné knize z roku 2010 (Čachtická paní: Krvavý polibek, nakladatelství XYZ). O rok dříve spolupracoval s Martinem Čápem na humorné fikci o záchraně Jana Husa v knize Záboj a Mlhoš ve službách Jana Husa (rovněž nakladatelství XYZ) a svou publikační dráhu zahájil v roce 2004 básnickou sbírkou pro děti Abeceda zvířecí.

Kniha Tary – příběh parkouristy je rozdělena do dvou hlavních částí. Na první stovce stran Tary představuje sám sebe, svoji rodinu, blízké, ale hlavně cestu ke svému dnešnímu já. Počínaje narozením a dětstvím stráveným na rodné Ukrajině, přes stěhování do Čech a školní docházku vypráví vlastní příběh až k dnešní video propagaci parkouru a vedení klubu se vše vysvětlujícím názvem „Enjoy the Movement“ (Radost z pohybu / Užij si pohyb). Druhá část, rozsahem zabírající zbylé dvě třetiny publikace, se již plně zabývá nejprve teorií a posléze praktickými radami, jak se stát jedním z parkouristů, jak se stát traceurem (což je oficiální termín pro praktikujícího parkouristu). Celá kniha, tedy její jak životopisná, tak praktická část, je více než bohatě proložena stovkami barevných fotografií, jež kromě Taryho archivu pocházejí z dílny Terezy Jarošové.

Zatímco první třetina knihy pojednávající o Taryho vlastním životě působí trochu neuspořádaně a nezřídka nabízí pozoruhodné jazykové konstrukce kombinující spisovnou a hovorovou formu, zbylé dvě třetiny jsou ze zcela jiného světa a přinášejí jednoznačně profesionálně uspořádanou příručku se vším všudy. Jako by se jednalo o dva od sebe oddělené texty. Přestože je samozřejmě zajímavé poznat, jaké události stávajícího parkourového guru utvářely, rozsah i pojetí působí trochu přehnaně. Kdo se ale pročte nebo „propřeskáče“ až k části následující, označené jako Tutoriály, ocitne se v prostředí, které má svůj dokonalý řád a z něhož čiší zkušenosti a hluboká profesionalita. A všechny praktické informaci ještě uvádí krátké představení světa parkouru světového i českého.

Pojetí praktické části knihy mne beze sporu oslovilo. Začíná zlehka, definicí základních pojmů a zajímavostí o parkouru, zmiňuje potřebné minimální vybavení nového zájemce, ale neopomíjí ani varování před zraněními, a hlavně radí, jak rizika v co největší míře snížit. Tary navíc nepřehlíží ani psychologické aspekty strachu z technik, které na pohled vypadají nebezpečně. A konečně, kromě rozebrání hlavních cviků krok za krokem, zdůrazňuje i důležitost rozcvičky a strečinku (i když tady by mne trochu zajímalo, jak se na zveřejnění Suzukiho systému dívá autorský zákon).

Jak už bylo řečeno, stylově je kniha tak trochu dvouhlavá. Biografická třetina působí dojmem prostého a jen minimálně upraveného přepisu zvukové nahrávky už třeba tím, jak místy přeskakuje od tématu k tématu, aby se pak zase vracela k vůdčí linii. Zbytek knihy je uchopen s faktografickou přesností a bez berličky familiárních formulací. Celá kniha je pak proložena bezpočtem citátů a „mouder“ typu „Jestli selžeš, selžeš jen sám před sebou“, „Parkour není jen pojem, je to cesta a tracen není jen člověk, ale bojovník“ nebo třeba „Když v životě najdeš cestu bez překážek, určitě nikam nevede“. Přestože mohou sem tam působit trochu šablonovitě či podbízivě, dodávají textu dynamiku a svůj díl duchovního rozměru. A z mého pohledu je velice důležité spojovat fyzickou i psychickou/duchovní formu v jakékoli sportovní aktivitě.

V konečném důsledku se dá předpokládat, že kniha Tary – příběh parkouristy si svým pojetím dokáže najít dva druhy čtenářů. Jedny, kteří dávají přednost pasivnímu přijímání a obdivování populárně vyhlížejících videonahrávek dovedností jiných, a druhé, kteří se více než o osobnosti zajímají o vlastní rozvoj a rady, jak na to. Tím se nejspíš značně zvyšuje záběr, jaký může tato novinka na našem knižním trhu mít, a to je dobře, protože existuje reálná šance, že alespoň nějaká část čtenářů teoretiků se nechá zlákat a třeba právě Tary bude tím, kdo je uvede do vzrušujícího světa sportu, svobody a sebezdokonalování. Na závěr bych si vypůjčil ještě jeden citát ze zadní strany přebalu: „POZOR, parkour způsobuje zdraví a radost!“.

Související knihy

Jaroš, Martin – Povoroznyk, Taras

XYZ, 2018