Ukázka z knihy Provařená (Simona Votyová)

Provarena
Snad každý rodič si někdy položil otázku, jak být správnou matkou či správným otcem. Nejinak jsou na tom hlavní hrdinové z dnešní ukázky. I přes řadu problémů ale nakonec dojdou ke zjištění, že život není vždy tak marný, a to právě díky dětem.

Knihu Provařená od autorky Simony Votyové
vydalo nakladatelství SiMonaLisa.

Každopádně teď po mně něco chce. Vezmu mobil.
„Konečně,“ huhlá očividně totálně namol a za ním je slyšet dunění hudby a hlasité pokřikování. O tom, že jsou tři ráno, pomlčím.
„Musíš pro mě dojet, hajzlové mě nechtěj´ vzít do taxíku a šrajtofli jsem někde nechal,“ nařizuje mi.
„Já přece nemám auto,“ připomínám mu, „jsi v Ostravě?“
„Kde bych asi byl, když ti volám? Tak pro mě dojeď taxíkem, s tebou mě vezmou,“ navrhuje. Jsem mu natolik zavázaná, že si nedovolím nic namítat a raději se zeptám, kde vlastně je.
„Ve Stodolní, kde bych byl asi,“ mumlá. To se dalo čekat. Při představě, jak se valím s obrovským břichem Stodolní a hledám ho kdovíkde, se mi udělá špatně. Nevkročila bych tam za bílého dne a teď se mám vrhnout do centra bitek a bordelu.
„Kde přesně?“ snažím se zjistit.
„Co já vim? Ve Stodolní, sem ti to řikal. Tak jedeš? Je mi blbě!“
„Jo, jedu. Zůstaň někde na místě, prosím tě.“ Snažím se rychle obléknout, ale jsem hrozně nemotorná. Natáhnout si kozačky přes obří pupek mi trvá věčnost. Když se narovnávám, lupne mi v zádech. Je to bolest, jako bych dostala housera. Naštěstí to za chvíli pomine. Beru si rychle z věšáku péřovku a narazím si kulicha. Sice už začalo jaro, ale v noci je určitě zima a nechci nastydnout. Když odcházím, zahlédnu se v zrcadle. Vypadám jak obří sněhulák. Taxík už stojí před domem.
„Jdete si zapařit?“ vtipkuje obtloustlý taxikář při pohledu na moje břicho, které vykukuje z bundy. Zip už nedopnu.
„No jasně,“ odseknu. Pak ale zvolím smířlivější tón, protože si uvědomím, že budu potřebovat jeho pomoc. „Jedu vyzvednout kamaráda,“ vysvětluju mu.
„To nemá kámoše, který každou chvíli neprasknou?“ směje se svému vlastnímu vtipu. Na většího blbce jsem fakt narazit nemohla. Raději mlčím a pozoruju z okýnka osvícené ospalé město.
„Tak kde to bude, paninko?“ chce řidič vědět, když vjíždíme do Stodolní, kterou jsem si představovala mnohem živější. Po ulici tu bloudí jen pár opilců. Koukám z okýnka, jestli někdo z nich není Patrik, ale nevidím ho. Volám mu na mobil, zvedne to, až když to zkouším potřetí.
„Ve Stodolní,“ huhlá, víc z něho nedostanu. Projíždíme pomalu kolem barů, ve kterých to bliká a hudba pořvává až ven. Konečně vidím postavu, která by mohla být on. Opírá se o lampu a zvrací.
„Jestli mi zeblije auto, je to za pět litrů,“ varuje mě řidič a staví u obrubníku.
„Tak si to s kámošem nějak vyřiďte,“ zachechtá se a sleduje mě, jak si poradím. Patrik se neudrží na nohou a teče mu krev z nosu. Snažím se mu otřít obličej papírovým kapesníčkem.
„Ten se teda zřídil. Buď dostal do držky, nebo to přehnal s kokešem,“ řehtá se taxikář ze dveří, ale nenamáhá se vylézt a pomoct mi. Nejradši bych mu jednu vrazila. A Patrikovi taky. Táhne mu už na čtyřicet a chová se jako puberťák. Najednou ke mně přiskočí anděl a starostlivě se na mě podívá. V očích má soucit a pomáhá mi nacpat Patrikovo bezvládné tělo do auta. Taxikář nám aspoň milostivě otevře dveře. Poděkuju mladé zrzce, která si může užívat bezstarostný život po klubech, za pomoc a posadím se vedle řidiče. Patrik leží bezvládně na zadním sedadle a pod hlavou má deku, aby nezadělal potahy. Taxikář najednou mlčí a tváří se vážně. Dokonce mi pomůže dopravit Patrika až do bytu a položit ho na gauč v obýváku. Sama bych to absolutně nezvládla. Dám mu o dvě stovky víc, než si řekne.
„Děkuju, paninko a přeju zbytek noci v klidu,“ zazubí se a sbíhá ze schodů dolů. Asi ho anděl očaroval.
Patrikovi stáhnu boty a bundu, omyju obličej vodou a postavím pod gauč kbelík. Vůbec nic už nevnímá. Jdu si lehnout do ložnice. Jsem hrozně unavená a Leonka kope jako zběsilá.
„No jo, tohle je tvůj tatínek. Jinej po ruce nebyl, ale zase se o nás postará,“ vysvětluju jí a pak potichu zpívám ukolébavku.

——————–

O autorce

Záběr činností Simony Votyové je poměrně široký, od psaní blogu, článků a knih přes dělání reportáží až po vedení dětské kapely. Více o autorce se lze dočíst na jejích osobních stránkách.


SiMonaLisa-logoNakladatelství SiMonaLisa je na knižní scéně nováčkem, vzniklo v roce 2016. Vydává knížky pro děti a beletrii pro dospělé.

 

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeProvařená

Votyová, Simona

SiMonaLisa, 2017

Napsat komentář