Hrdinové povídek žijí neobyčejné životy v obyčejném světě. Dokážou plavat na souši, jen s hlavou ve škopku s vodou. Také se umí zamilovat do představy a trápit se pro ni. A všechny spojuje hledání. Hledání po něčem větším. Po lásce a smyslu života. Jsou sami a nepochopení, pro život téměř nepoužitelní, protože se jím protloukají a neustále sní.

Když je vám smutno, zeptejte se sami sebe, proč vám je smutno. Potom někomu zavolejte a řekněte mu odpověď na tuto otázku. (str. 10)

Dílko americké spisovatelky Mirandy July je plné frustrace a osamocení. Nikdo sem nepatří víc než ty, které vydalo nakladatelství Dokořán, má celkem šestnáct hrdinů, žen i mužů rozdílného věku. Jsou to samotáři nebo se trápí v nenaplněném vztahu. Jejich svět je tak jemný a oduševnělý, až kniha místy vzbuzuje dojem, že se rozpadne v rukách. Sny jsou ale tvrdě a bez slitování konfrontovány s realitou. Úsměvné momenty, které tak vznikají, jsou spíše trpkou ironií. Stejně jako je ironií a výsměšným konstatováním samotný název. Protože jsou to právě „oni“, kteří se vymykají, na které ostatní pohlíží jako na postižené.

Jste naštvaní? Tak udeřte pěstí do polštáře. Pomohlo to? Sotva. Lidé jsou dnes příliš rozzlobení, aby jim stačilo udeřit. Zkuste bodat. (str. 12)

Existencionální příběhy dokážou zasáhnout své čtenáře nezávisle na délce. Miranda July předvedla, že její schopnosti jsou mimořádné. Na necelých dvou stránkách dokáže rozvíjet stejně silnou myšlenku jako na čtyřiceti. Přitom nic není zbytečně natahováno nebo kráceno. Povídky jsou všechny na vysoké úrovni a kniha jako celek je bezchybně vyrovnaná. Útočí na duši, dokáže ji pohladit i rozcupovat. Úspěšně se vyhýbá veškeré laciné romantice. Nebojí se drsnosti, absurdních sexuálních představ, perverze nebo homosexuality. Intimní chvíle spolu tráví žena s mužem, žena se ženou nebo muž s mužem. Záleží snad na sexuální orientaci? Tady rozhodně ne.

Bodejte, dokud polštář nebude na cáry a dokud nebudete bodat jenom do země, jako byste ji chtěli zabít za to, že se točí. (str. 12)

Autorce se podařilo představit postavy tak, že i přes všechny možné úchylky si vás získají na svou stranu. Veškeré zklamání i naději prožíváte spolu s nimi. Tuto knihu ocení ti čtenáři, kteří nehledají pouze povrchní zábavu, ale také filozofický přesah. Je osobitá a zvláštní, něco takového u nás dlouho chybělo. Její přečtení určitě stojí za to. Zanechává za sebou trpkost, která doznívá ještě dlouho.

Autonehody, potopení lodi a zvířata dokážou vystrašit. Buďte tak hodní a vyhýbejte se jim. (str. 9)

Miranda July je režisérka, scénáristka, umělkyně a spisovatelka. Věnuje se především oblasti filmu. Krátké filmy a představení vystavovala v Muzeu moderního umění v New Yorku, v Guggenheimově muzeu a na bienále Whitney muzea. Za svůj první celovečerní počin Já a ty a všichni ostatní z roku 2005 získala zvláštní cenu poroty na festivalu Sundance Film Festival a Zlatou kameru na Filmovém festivalu v Cannes. Oceněna byla i v oblasti literatury. Sbírka Nikdo sem nepatří víc než ty vyhrála v roce 2007 Frank O’connor International Short Story Award. Její poslední knihou je It Chooses You, která byla vydána v roce 2011. Prozatím pouze v zahraničí.

Ukázka z knihy

Přitáhla jsem si k němu křeslo a položila mu hlavu na rameno. Ačkoliv mě epileptický záchvat, o který jsem se měla postarat, opravdu vyděsil, usnula jsem. Jak jsem mohla udělat něco tak nebezpečného a nepatřičného? Ráda bych si myslela, že jsem to neudělala, nebo že to ve skutečnosti někdo udělal mně. Spala jsem a zdálo se mi, že mi Vincent pomalu zajíždí rukou pod košili a líbáme se. Moje prsa se v jeho dlaních skoro ztrácela. Svíral je, jako by po nich už dlouho toužil, a já najednou uviděla věci v pravém světle.

Související knihy

July, Miranda

Dokořán, 2012