Babičky kontra studený svět techniky

babicky_den_zkazy_nahled
Závěr finské trilogie z prostředí domova důchodců patří technickému pokroku tak trochu předpovídaném Čapkovým R.U.R. Z rekonstruovaného Podzimního háje se vytratila veškerá lidská péče a devadesátileté stařenky čelí frontálnímu útoku techniky a rádoby křesťanské lačnosti po penězích.

Finská novinářka a spisovatelka Minna Lindgrenová (*1963) se nejvíce proslavila svojí trilogií ze života seniorů s názvem Babičky. V první části s názvem Mrtvý kuchař nechala kamarádky z domova důchodců „Podzimní háj“ pátrat po příčinách smrti jejich oblíbeného kuchaře, v druhé čelily nástrahám totální rekonstrukce a ocitly se Na útěku. Po přestavbě Podzimního háje se však všichni přeživší hrdinové pokorně vrátili zpět, jenže netušili, že je čeká Den zkázy!

Ve svém domově totiž nic nepoznávají – zmizeli pečovatelé, „tělocvičky“, uklízečky, sestry, lékaři, kuchaři, prostě veškerý lidský personál, protože jejich místa zaujaly automaty, roboti a mnohoúčelové virtuální stěny.

Podzimní háj už nebyl jen tak nějaké terminální centrum pro přestárlé v helsinské čtvrti Munkkiniemi. Víc než rok trvající renovace se oproti původním očekáváním ukázala být mnohem širší. Nezůstal tu kámen na kameni a výsledek koupila mezinárodní burzovní společnost. Z domu s pečovatelskou službou se stal pilotní projekt monitorované péče o seniory, jehož založení a činnost podporovala tři různá ministerstva. (str. 11)

Jediní lidé, kteří navštěvují zdejší pokusnou komunitu, jsou členové prapodivné sekty Nové probuzení, kteří stařečky a stařenky bombardují slovy o spáse, ale hlavně se od nich snaží vyzískat co nejvíce peněz. Ještěže Anna-Liisa (96 let), Irma (95) a Siiri (97) mají dost střízlivého rozumu, aby pochopily, oč tu běží. Navíc krátký výpadek elektřiny, kvůli kterému zemře několik jejich spolubydlících, jim jasně ukáže, že starý člověk nemůže být odkázán jen na techniku, byť sebedokonalejší. A tak spřádají plán, jak se toho bezduchého vězení zbavit!

„Já jsem se dočetla, že jediný spolehlivý hromadný sdělovací prostředek je rádio, protože funguje i tehdy, když padnou všechny počítače a internet. Může se o nich říct, že padnou? No, považ, stejně jako o padlých ve válce. Jak dramatické. Za války se říkávalo padlí a padnout, protože se lidi chtěli vyhnout slovu mrtví a zemřít, tak jsem to aspoň pochopila, že padnout je hezčí než umřít, ale internet sotva umře při jednom výpadku elektřiny. Vždyť je na něm celý svět.“ (str. 128–129)

Dámy věkem přes devadesát jsou v závěru trilogie zcela při síle, byť se jejího konce nedožijí všechny tři, a ve svém, místy trošku zapomnětlivém, mozku se snaží pochopit vše nové, co moderní doba přináší. Jejich kritickým zrakům však neunikne, že když se z péče o lidi zcela vyloučí lidský faktor, může to být i nebezpečné. A navíc to není k žití!

Musím říct, že jsem si neuměla představit, jaká nová dobrodružství by mohly „Babičky“ ještě zažít, a fantazie autorky, která však vychází ze současných trendů, mě překvapila a poslední díl s názvem Den zkázy mi nakonec připadal asi ze všech dílů nejlepší. Ubylo v něm tramvajových projížděk, které tolik natahovaly první část, a přibylo akčnosti. I když je jasné, že nejde o stejnou akci jako u dobrodružných či kriminálních příběhů, protože stařenky přeci jen mají poněkud jiné životní tempo. Utkání takřka stoletých dam se supermoderní technikou však nabízí velké množství zápletek a trapasů. V takto vystavěném příběhu není nouze ani o legraci, vždyť samy hrdinky se rády smějí „až si z toho ucvrnkou do gatěk“. Promyslí-li čtenář vše až důsledků, smích mu na tváři asi poněkud ztuhne zjištěním, jak pravdivě a střízlivě potřeštěné stařenky situaci glosují. Není divu, už toho viděly a slyšely za svůj dlouhý život mnoho.

„I beze slov je asi jasné, že téměř stoleté výdajové položky státu jako my nemohou čekat nic dobrého kromě smrti, že jsme v téhle zmatené a ke katastrofě spějící společnosti jediná skupina lidí, která si ještě pamatuje, že život končí smrtí.“ (str.178)

Konverzační komedie z prostředí domova důchodců nám přibližuje jejich svět. A také mimo pěkného čtenářského zážitku posílá mezi řádky otázku: Jak chcete trávit závěr svého života vy? Umíte si ho představit bez druhých lidí a bez humoru? Já po přečtení trilogie Babičky, kterou v českém překladu Vladimíra Piskoře vydalo nakladatelství XYZ, tedy určitě ne!

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeBabičky: Den zkázy

Lindgren, Minna

XYZ, 2016

Napsat komentář