Napínavé pátky: David Baldacci – Zastírací manévry

Zastiraci_manevry_prebal.indd
Když dojde k výbuchu bomby v Lafayettově parku před Bílým domem, dostane Oliver Stone těžký úkol: najít ty, kdo jsou za útok odpovědní. Ve stínovém světě politiky a tajných služeb se nikomu nedá skutečně věřit. Nic není takové, jak by se na první pohled zdálo. Kdo chce zabít prezidenta Spojených států? Odpověď najdete v nové knize Zastírací manévry, z níž vám přinášíme ukázku.

David Baldacci – Zastírací manévry

Oliver Stone počítal vteřiny. Vždy ho to uklidňovalo a právě teď potřeboval být naprosto klidný. Dnes večer se měl s někým sejít. S někým velmi důležitým. Jenže nevěděl, jak setkání dopadne. Jednou věcí si přesto byl jistý. Nechystal se utéct. Utíkání už měl dost.
Právě se vrátil z Divine ve Virginii, kde žila Abby Rikerová. Od doby, co před třiceti roky ztratil manželku, byla Abby první žena, ke které něco cítil. Ačkoli si byli navzájem velmi blízcí, Abby nehodlala z Divine odejít a Stone by tam nemohl žít. Uvědomoval si, že přes všechno zlé patří k tomuto městu, ačkoli mu v minulosti způsobilo tolik bolesti. A ta bolest se mohla ještě zhoršit. Zpráva, kterou dostal hodinu po návratu domů, hovořila naprosto jasně. O půlnoci si pro něho přijdou. Nedovolí mu žádné debaty, žádné vyjednávání, nepřistoupí na kompromisy. Skupina na druhé straně rovnice si za všech okolností diktovala podmínky.

Po chvíli přestal počítat. Do štěrkové cesty u vchodu hřbitova Mt. Zion se zakously pneumatiky auta. Mt. Zion bylo skromné historické pohřebiště Afroameričanů, kteří se proslavili bojem za to, co jejich bílé protějšky vždy považovaly za samozřejmost, například za právo jíst, kde se jim zachce, jezdit jakýmkoli autobusem nebo používat jakékoli veřejné záchodky. Stone si vždy uvědomoval ironii faktu, že Mt. Zion leží vysoko nad exkluzivním Georgetownem. Ještě poměrně nedávno tamější boháči tolerovali své bratrance tmavé pleti pouze ve stejnokrojích služebných, číšníků či kuchařů, které a kteří poslušně skláněli pohled k nablýskaným
podlahám.

Dveře auta se otevřely a zase zavřely. Stone napočítal trojí bouchnutí kovu o kov. Takže trojice. Muži. Nevěřil, že by na takovou práci poslali ženu, stejně tak však mohl být ovlivněný předsudky své generace. Glocky nebo Sigy, možná na míru upravené modely podle toho, koho poslali, aby splnil povinnost. Zbraně budou každopádně nabité výkonnou smrticí municí a uložené v pouzdrech pod saky pěkných obleků. Žádné přepadové komando v černých kombinézách nebude v malebném Georgetownu plném významných lidí slaňovat z vrtulníků.
Vše proběhne potichu, nikoho nevyruší ze spánku.
Zaklepali.
Zdvořilé.
Odpověděl.
Také byl zdvořilý.
Tihle lidé proti němu osobně nic neměli. Možná ani nevěděli, kdo je. Dělali svou práci. I on ji dělával, ačkoli nikdy předtím neklepal. Překvapení a poté milisekundové zmáčknutí spouště, to byl jeho modus operandi.
Prostě práce.
Přinejmenším jsem si to myslel, protože jsem neměl odvahu podívat se pravdě do očí.
Jako voják Stone nikdy nepochyboval o tom, že je třeba ukončit život někoho, kdo se ho pokouší zabít. Válka, to byl darwinismus v té nejčistší podobě a pravidla se nikdo učit nemusel. Zabít, nebo se nechat zabít, tak znělo nejdůležitější z nich. Nicméně to, co dělal po odchodu z armády, se natolik lišilo, že v něm zůstala trvalá nedůvěra v lidi nacházející se u moci.
Stál ve dveřích a za zády měl světlo pokoje. Kdyby byl na jejich místě, právě v tomto okamžiku by vystřelil. Rychle, čistě, nemohl by minout. Poskytl jim šanci.
Nevyužili ji. Nepřišli ho zabít.
Vlastně byli čtyři a Stonea zaskočilo, že ho zradily jeho smysly.Velitel skupiny byl štíhlý, vysoký metr pětašedesát, s krátkým sestřihem a očima, které vše pozorovaly, ale vůbec nic neprozrazovaly.
Ukázal k autu zaparkovanému u brány, velkému černému SUV. Bývaly doby, kdy by se Stone dokázal vypořádat s četou vycvičených zabijáků, kteří by na něho útočili ze země, z moře i ze vzduchu. Ty
dny už byly zjevně pryč. Teď stačilo poslat čtyři steroidy nadupané chlápky v oblecích v jednom cadillaku. Žádná zbytečná slova. Zkušeně ho prohledali a posadili do auta.
Seděl uprostřed a po obou stranách ho hlídal jeden z nich. Cítil, jak se o něho opírají svalnatými pažemi. Byli napjatí, připravení zarazit jakýkoli Stoneův pokus dostat se k jejich zbraním. On však neměl nic takového v plánu. Při přesile čtyř proti jednomu by v deseti případech z deseti prohrál a skončil by se zčernalým tetováním na temeni hlavy, třetím okem jako pomstou za špatný odhad. Před desetiletími by pravděpodobně o moc zkušenější čtyři muži leželi už dávno mrtví a on by odcházel po svých do dalších bojů. Jenže to už dnes neplatilo.
„Kam?“ zeptal se. Odpověď nečekal a ani ji nedostal.
O několik minut později stál sám u budovy, kterou by poznal doslova každý Američan. Nečekal dlouho. Objevili se další muži, s vyšším postavením než ti, kteří ho tu jen vysadili. Dostával se do vnitřního kruhu. Čím blíže středu dění se pohybovali, tím byli zkušenější.
Vedli ho dlouhou chodbou s mnoha dveřmi. Všechny byly zavřené a nejen kvůli pozdní hodině. Tohle místo nikdy úplně nespalo.
Dveře se otevřely a zavřely. Stone opět zůstal sám, ale znovu jen krátce. Otevřely se jiné dveře v téže místnosti a dovnitř vešel muž. Na Stonea se nepodíval, ale naznačil mu, ať si sedne.
Stone se posadil.
Muž se uvelebil za svým pracovním stolem.
Stone nebyl oficiální návštěvník. Za normálních okolností se vedly záznamy o každém, kdo těmito místy prošel, dnes však ne. A ne o něm. Muž naproti němu byl oblečený neformálně, měl na sobě plátěné kalhoty, košili s rozhalenkou a mokasíny. Nasadil si brýle a probíral se nějakými papíry na stole. Vedle něho svítila jediná lampa.
Stone si ho prohlížel. Připadal mu urputný a odhodlaný. Musel takový být, aby na tomto místě přežil. Aby se dokázal vypořádat s nejtěžší prací na světě.
Muž odložil papíry a posunul si brýle nad čelo plné vrásek.
„Máme problém,“ oznámil James Brennan, prezident Spojených států amerických. „A potřebujeme vaši pomoc.“

Knihu Zastírací manévry vydalo nakladatelství Mladá fronta

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeZastírací manévry

Baldacci, David

Mladá fronta, 2012

Napsat komentář