Srdce, které podle DNA patřilo Martinově první lásce Marianne, již Hirtmann unesl v románu Kruh, balené v dárkové krabičce, uvrhlo komisaře Martina Servaze do deprese. Totální bezmoc mu ochromila celou mysl i tělo a jeho sny jsou plné děsivých obrazů.

Novou chuť do života by mu mohl přinést nový případ, jenže v léčebně pro policisty se syndromem vyhoření může leda tak pojídat léky a odmetat listí či odhrnovat sníh – to podle ročního období. Přesto jej osobitým způsobem kdosi znovu vytáhne do akce. Ještě netuší, že se stává součástí chytrého plánu na zničení životů několika osob…

Nový, nakladatelstvím XYZ vydaný, román Tma (francouzsky N’éteins pas la lumiere), o němž nám vyprávěl jeho autor Bernard Minier (*1960) v exkluzivním rozhovoru, je opravdu plný temnoty. Nejen té fyzické (hodně se odehrává pod rouškou tmy, za zataženými závěsy) a kosmické (část děje se odehrává dokonce ve vesmíru – ne, nejde o sci-fi), ale především temných stránkách našeho já.

Na příběhu ženy, jejíž život se vlivem vnější manipulace obrátí během několika dní o sto osmdesát stupňů a ona z výslunní směřuje mílovými kroky k sebevraždě, Minier ukazuje, jak snadné je pro zdatného manipulátora zásadním způsobem ovlivňovat náš život. Jak málo stačí, aby se nám vysněná kariéra složila jak domeček z karet, ale také, jak je něco takového obtížně prokazatelné. Že ani jasná sebevražda nemusí být činem ze své vůle, ale aktem, který pro šikanovaného člověka znamená jediný možný únik z obtížné situace, který mu manipulátor dává .Takovou sebevraždu lze tudíž považovat za vraždu.

Domácí i profesní tyranové běhají po ulicích a ukrývají se za maskami neškodných občanů. V pracovním poměru existuje zločin morálního harašení, ale úředníci inspektorátu práce nutí oběti podat důkaz prostřednictvím svědků a konkrétních faktů, než vůbec nějaké vyšetřování zahájí. To nechává volné pole působnosti pro ty nejobratnější a nejúskočnější perverzní manipulátory, jejichž oběti jsou ponižovány, terorizovány a podřizovány neustálým verbálním, degradujícím a psychickým útokům v přítomnosti třetí osoby a v řádu dlouhých období. Tyto útoky nejsou smrtelné (pokud se ovšem oběť nerozhodne spáchat sebevraždu), ale člověk, vracející se domů zničený, ponížený a vyčerpaný, ztrácí navždy sebeúctu a životní elán. (str. 226–227)

Když se proti Chtistine spiknul celý svět a během několika dní přichází o práci, přítele, psa a důvěryhodnost, a ocitá se tak nad propastí, která ji hrozí pohltit, pochopí, že když už nemá co ztratit, může začít s neznámým protivníkem bojovat. Spojence mimo bezdomovce před svým domem nalézá posléze i v Servazovi, který pátrá po příčinách rok staré sebevraždy mladé umělkyně. Ovšem, jak vše skutečně dopadne, je ukryto v šest set stran dlouhém příběhu.

Téma manipulace, šikany, stalkingu, bossingu je zřejmě aktuální nejen v českých vodách. Vyhrocenou manipulaci, kterou ve své knize líčí Bernard Minier, však snad příliš lidí nezažívá. Alespoň v to pevně doufám. Vypravěčem příběhu je z větší části právě šikanovaná Christine. Čtenář tak může spolu s ní prožívat stupňování teroru, zakoušet úzkost a beznaděj, ale i vlnu odhodlání nedat se. Do toho přicházejí vzpomínky z dětství, kdy její sestra také spáchala sebevraždu, jejíž příčiny si Christine začíná pozvolna uvědomovat až když sama trpí. Minulost ovlivňuje současnost, zkušenosti z dětství se skoro šablonovitě opakují. Jedině, když se rozhodne postavit zlu, může začarovaný kruh, v němž uvízla, rozetnout.

Atmosféra knihy je temná, úzkostná až depresivní. To jak autor své hrdiny presuje, vyvolává mrazivé napětí a strach. Příběhem jsem byla doslova pohlcena a knihu nebylo možné odložit před tím, než jsem se dozvěděla, jak Christine a Martin dopadnou. Zda obstojí a budou na poslední stránce ještě dýchat.

Máte-li chuť se také nechat vtáhnout do děsivého děje, neváhejte a román Tma si přečtěte.

Související knihy

Minier, Bernard

XYZ, 2016