Červenobílá Literární cena Knižního klubu

Cervenobila
Pojďte s námi nasát atmosféru slavnostního vyhlášení již 19. ročníku Literární ceny Knižního klubu. Uskutečnilo se již tradičně 2. září v nádherných prostorách Kaiserštejnského paláce na Malostranském náměstí v Praze.

Nelehkého úkolu moderování se ujal jako vždy skvělý Tomáš Hanák, o kulturní část programu se postaralo skvělé Bohemia Saxophone Quartet. Za bouřlivého potlesku přivítal přítomné také generální ředitel Euromedia Group pan A. Kalfuss a popřál všem příjemné odpoledne.

Do 19. ročníku bylo přihlášeno 116 rukopisů, žánrově dominovaly především detektivka, thriller, historický román, sci-fi a společenský román ze současnosti. Samotnou by mne zajímalo, co se asi skrývá pod názvy Prvotní upír; Nespí, je jen mrtvá; Jak se sekají miliony; Když je bůh v ilegalitě; Dokud ti nevyschne nádrž nebo Plyšový Budha.

Práce jsou hodnoceny odbornou porotou ve složení: Tereza Brdečková, prozaička a filmová kritička; Pavel Brycz, prozaik; Pavel Janáček, literární kritik a historik; Petra Soukupová, prozaička a Jiří Seidl, člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Všechny zaslané rukopisy posuzuje porota anonymně a totožnost autorů je odhalena až po stanovení vítěze. Kromě vydání své knihy se vítěz může těšit i na prémii 100.000 Kč.

Vítěznou prózu Dalibora Váchy Červenobílá doporučil do druhého kola Pavel Janáček, který ocenil profesionální způsob vyprávění a vizuální styl psaní. Historický román se věnuje šesti letům československých legií v Rusku. Autora k jeho napsání vedla čtrnáctiletá posedlost legionářskými deníky, které objevil při své stáži v prachatickém archívu. V centru autorovy pozornosti je cesta čtvrtého pluku a osudy spisovatele a pozdějšího generála Rudolfa Medka, kterému je ostatně celé dílo věnováno.

Ukázka z knihy:

Křik. Jekot. Dupot. Dobrovolci se vrhli na vodkou nasáklé protivníky a do práce se daly nože, dýky, kindžály, zavíráky i bodáky. Jeden z ženistů se oháněl polní lopatkou jako smrtonosnou sekerou. Tupé údery. Výkřiky. Stíny míhají se v temnotě. Praporčík se s dýkou v levačce prodíral bojujícími dvojicemi a trojicemi. Strhl jednoho krasnoarmějce k zemi a vrazil mu dvakrát dýku do těla. Krátké vyjeknutí, smrtelná křeč a konec. Zvedl se, ruku po loket zastříkanou krví. Zhluboka oddechoval, srdce pádilo jako splašené. Práskl i půltucet výstřelů. Tmu protnuly blesky a hromy z ručnic stržených z ramen. Výkřiky bolesti a hrůzy. Výstřelů není mnoho, hlavní roli hrají nože a… ozývá se strašlivý chrapot rdoušeného člověka.

Dle svých slov stihl Dalibor Vácha celou knihu napsat během tří měsíců, přičemž myšlenku na ni nosil delší dobu v hlavě. Román byl prý zkrátka agresivnější než spisovatel. I když pan Vácha v Rusku nikdy nebyl, kniha každodenní příhody legionářů popisuje do nejmenších podrobností.

Před závěrečnou skladbou Bohemia Saxophone Quartet Dalibor Vácha slíbil, že bude v psaní pokračovat, jestli však i v publikování, to podle svých slov slíbit nemůže. Osobně jemu i vítěznému dílu přeji nejen přízeň nakladatelů, ale hlavně čtenářů, protože kvalitních knih je na našem trhu stále nedostatek.

Devatenáctý ročník skončil, vzhůru za jubilejním dvacátým. Jestli máte někde v šuplíku schovaný rukopis, zkuste jej do konce roku poslat přes webové stránky www.lckk.cz. Možná příští září budete oceněni právě vy.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeČervenobílá

Vácha Dalibor

Knižní klub

Napsat komentář