Fánkova dobrodružství pokračují…

fanek_uvodni
Větřík Fánek, se kterým se děti měli možnost seznámit v první knížce Zuzany Pospíšilové, se nyní vrací s dalším pokračováním. Jaké budou jeho další příhody?

Pro ty, kdo nečetli první díl tohoto volně navazujícího pokračování, uvádím odkaz, kde si mohou přečíst mojí recenzi na Fánkova dobrodružství – Větrné dobrodružství pro nejmenší.

Fánek se změnil, vyrostl z malého, nezkušeného větříka v téměř dospělého, který se už naučil správně foukat, ale pořád mu zůstala zvědavost a touha po přátelství. Jeho kamarádem je i nadále kluk Jiřík a tak se když se Fánek rozhodne, že půjde do světa „na zkušenou“ odstěhuje se právě k Jiříkovi. Tam se poměrně rychle zabydlí v šuplíku jeho psacího stolu a dokonce si i zkusí, jaké to je být ve škole. Že tím způsobí Jiříkovi problémy, dopředu samozřejmě netuší, a když kvůli němu Jiřík dostane poznámku, Fánka to skutečně moc mrzí. Jeho život se ale netočí jen kolem lidského chlapce, stále se pohybuje v přírodě, setkává se s dalšími postavami, například s veverkou Cilkou, která se stala jeho kamarádkou již v první knížce, ale poznává i nové přátele, například paní Krtonožku a zúčastní se dokonce i zvířecí schůze.

V knížce se vyskytují kromě zmiňované paní Krtonožky i další nové postavy, například Fánkova sestřička Větruška a potom také krásná Větřinka. O koho jde, se ale už děti musí přesvědčit sami…

Knížka je opět napsána pro edici První čtení. Kapitoly jsou krátké, text je napsán velkými písmeny. Ideální pro děti, které poznávají písmenka a rovněž pro předškoláky, kteří sice ještě neumí číst, ale rádi by Fánkova dobrodružství poznali. Příběhy jsou tedy vhodné i pro předčítání rodiči dětem, vzhledem k délce klidně i jako pohádky na spaní. Nechybí samozřejmě přímá řeč, kde rodiče mohou využít změn hloubek hlasu a napodobovat například zvířátka.

V knížce se opět spojuje svět pohádky se světem reálným – Fánek je postava napůl pohádková. Jedná se sice o vítr, který se součástí i našeho světa, ale umí mluvit. Tato vlastnost je již zařazena do světa pohádkového. V knížce vystupují i oblíbená zvířátka dětí, především pak lesní. A děti se s pomocí příběhu seznamují s jejich životem, který vlastně není zase tak vzdálený tomu našemu, alespoň ve starostech, která prožívají.

Autorka opět poukazuje na důležitost přátelství a vzájemné pomoci. Ta je velmi dobře popsána například v kapitole, kdy se zvířátka dohodnou na schůzi, že je třeba uklidit les, který je zaneřáděn, plný odpadků od lidí. Tím samozřejmě poukazuje na fakt, že bohužel my lidé škodíme každým odhozeným papírkem, plastovým kelímkem a že vlastně každá věc, byť se jedná o odpad, má své místo. Na příkladu Fánka ukazuje, jak jeden dokáže, pokud chce, pomoci i více, než si sám myslí. Protože každý má své schopnosti, jeden takové, druhý jiné, ale pokud se spojí síly, pak se dá těchto schopností či znalostí využít ke společné věci pro blaho ostatních.

Fánkovi se rovněž v tomto příběhu narodí sestřička a stejně tak i jeho kamarádovi Jiříkovi. Kromě hezkého vyprávění autorka dětem ukazuje na příkladu těchto dvou postav, že mít sourozence je věcí přirozenou a vysvětluje, jak se k bráškovi nebo sestřičce chovat. Ne vždy totiž ti nejmenší dokážou přijmout nový přírůstek do rodiny zprvu radostně, mohou se například cítit opuštěně, zrazeni láskou od matky apod. I přesto, že se rodiče snaží jim vysvětlit, že je mají i nadále stejně rádi, opět platí, že nejlepším příkladem pro děti je ten, který se stal někomu jinému. V tomto případě hrdinům dětské knížky, což je podle mě vcelku dobrý příklad k tomu, aby se děti „smířily“ s podobnou skutečností a pochopily, že je rodiče mají pořád stejně rádi, jako Fánka i Jiříka.

Na příběhu větříka Fánka autorka ukazuje dětem na fakt, že každý jednou vyroste. Než se tak stane, musí se toho spoustu naučit a nic se nestane samo od sebe. Tím poukazuje na vzdělávání, jeho důležitost apod. Do celého příběhu je toto velmi zajímavě vkloubené. I s tím, že se učíme po celý život, po skončení vzdělání nás čeká práce a rodina, o kterou se musíme postarat a především, že vždy potřebujeme mít vedle sebe někoho, komu důvěřujeme a kdo nás miluje. Děti s příběhem Fánka od jeho narození až do dospělosti mohou jednoduše tento „systém“ pochopit.

Jediné, co mě v knize zarazilo, je kapitola o pouštění vlaštovek z papíru. Fánek zde udělá něco, co by se zřejmě děti učit neměly – podvodem dopomůže Jiříkovi k výhře. Přiznávám se, že jsem do poslední chvíle čekala nějaký obrat, kdy by se Fánek poučil z toho, co udělal v této chvíle špatně. Bohužel se tak nestalo a kapitola dokonce končí tím, že se Jiřík chlubí, jak vyhrál a ještě Fánkovi poděkuje za to, že mu takto pomohl k výhře. Tady se domnívám mohla autorka navázat třeba v další kapitole o tom, že podvádět se nemá, na nějakém příkladu tuto situaci vysvětlit malým čtenářům se zdůrazněním, že podvodem a lží by neměl nikdo dosahovat svých cílů. Zkrátka, že vše je pouze na našich vlastních možnostech

Příběhy Fánka jsou opět doprovázeny zajímavými ilustracemi Cecílie Černochové. Jak jsem se zmiňovala v recenzi první části o Fánkových dobrodružstvích, nejedná se sice o obrázky výrazně barevné, jaké můžeme znát od jiných ilustrátorů, například Markéty Vydrové, která také knihy Zuzany Pospíšilové malovala. Ale jsem přesvědčena o tom, že nenápadné kresby ve Fánkových dobrodružstvích jsou pro knížky zpracované zajímavě, mile a působí příjemně.

Knížka je vhodná nejen pro malé školáčky, ale i předškoláčky, kterým se budou nepochybně líbit příběhy mladého větříka a budou ho doprovázet za jeho každodenními radostmi i starostmi.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeFánkova další dobrodružství

Zuzana Pospíšilová

Grada

Napsat komentář