„Pěkně podle abecedy“

Všichni rodiče chtějí dát dětem jen to nejlepší. Ale tím nejlepším je přece vzdělání a jejich vlastní čas. A základem všeho vzdělání je čtení. Protože ten, kdo umí dobře číst, snadno získává informace, umí se správně vyjadřovat, rozšiřuje si přitom slovní zásobu a se získanými znalostmi dokáže úspěšněji čelit všem nástrahám života. Aby děti četly, tak se to musí nejprve naučit, a to nejlépe hravou formou, kdy si dítě hraje, a ani nevnímá, že se učí. Vždyť každé malé dítě si velice rádo prohlédne obrázky a chce vědět, co která písmenka znamenají. A tak mu maminka přeslabikuje nadpis v knížce, kterou mu zrovna čte. Tím zvědavost dítěte i touha po čtení a vědění nadále poroste. Zároveň tak buduje v dítěti hezký vztah ke knihám. Kniha Pěkně podle abecedy je právě tou knihou, která dětem poznávání písmen a základům čtení velmi napomůže, a to jak zábavnými říkankami o písmenkách, tak i výmluvnými ilustracemi. Kniha, kterou právě držíte v rukou, pomůže dítěti při pilování výslovnosti, rozšíření jeho slovní zásoby a usnadní mu vstup mezi čtenáře. Díky milým říkankám si procvičí paměť a naučí se správně mluvit. A co k tomu dodává autor?:

„Nemohl jsem malým dětem
psát písmenka letem světem,
uspořádal jsem je tedy:
„Pěkně podle abecedy“

………………………………….

„Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“

Původní kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české je publikací, která čtenáři vypráví události z české historie, založené hlavně na lidové slovesnosti, ale i některých historických poznatcích. Poprvé vyšla již v roce 1894. Za předlohu Alois Jirásek používal hlavně kroniky Hájkovu, Kosmovu či Dalimilovu, ale zařadil i informace ze Starých letopisů českých Františka Palackého. Velkou inspirací však pro něj zůstaly hlavně prameny lidové slovesnosti. Jiráskovy pověsti jsou ale napsané příliš obšírně a jazykem, jemuž dnešní člověk málo rozumí, a tak se dá zcela jistě předpokládat, že tuto knihu především mladý čtenář číst nebude. Téma Jiráskových pověstí už bylo zpracováno během těch 120 let mnohokrát, jenže teď přicházejí jeho pověsti na svět v úplně jiné podobě, a to ve veršovaném vypravování s ironií, parodií až sarkazmem. Je však zcela zřejmé, že v knize „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“ jsou základní Jiráskovy myšlenky zachovány. Kniha je napsána pro děti a mládež od devíti do sta let. Tedy kdo se rád pobaví, trochu poučí a zasměje, je pro něj tato publikace velmi dobrá volba. Vždyť my dospělí přece chceme, aby naše děti dávná historie zajímala, i když na pověstech Aloise Jiráska je možná pravda pouze fakt, že Slované přišli na západ z východu! Jenže, ať chceme nebo ne, Staré pověsti české k naší historii neodmyslitelně patří. Co k tomu dodává autor?:

Všechny dávné pověsti
o útrapách, o štěstí,
ač zní mnohdy neskutečně,
žít v nás zůstanou už věčně.

Zdeněk Železný