Instaláska za války

Hvezdy nad Berlinem
Hvězdy nad Berlínem se prezentují jako příběh o lásce mladých lidí osudu navzdory. Spíše je to však příběh nevěrohodně „urychlené“ lásky, kde skutečná dramata dostávají prostor mnohem později.

Hvězdy nad Berlínem britské autorky Sarah Matthiasové vyšly 3. prosince 2018 v nakladatelství CooBoo a vyprávějí o tom, kterak čtrnáctiletý Max potká Lili, artistku na visuté hrazdě vystupující s cirkusem každý rok v Berlíně. Lili je cikánka a žije úplně jinak než Max a jeho rodina. Pak je od sebe odtrhne válka a znovu se potkají o tři roky později. To už jejich přátelství přeroste ve vztah. Je to však vztah mezi členem Hitlerjugend a cikánkou – tj. nepřípustný. Jejich cesty se znovu rozdělí. Sejdou se ještě někdy?

Opravdu jsem si přála, aby mě Hvězdy nad Berlínem nadchly, vyvolaly ve mně žádoucí emoce, aby zkrátka zapůsobily a zanechaly silnou stopu. V autorčině nápadu psát o lásce mezi cikánkou a členem Hitlerjugend se skrývá tolik potenciálu! Anotace vzbudila velmi vysoká očekávání, která se ale bohužel nenaplnila – také kvůli své nepřesnosti. Ve skutečnosti žádné přátelství mezi Maxem a Lili nestačilo vzniknout, jelikož poprvé se setkali sotva na několik minut. Prohodili spolu pouze pár vět o významu tarotových karet. Vlastně se vůbec neznali, ale okamžitě zahořeli láskou na první pohled. Láskou hlubokou jako propast a nekonečnou jako hvězdná obloha nad Berlínem. Přitom jim oběma bylo jen čtrnáct let, nic jeden o druhém nevěděli a znovu se potkali až po dlouhých třech letech. Po celou tu dobu ovšem jeden na druhého samozřejmě neustále mysleli. A když se pak znovu sešli, ani na okamžik nezaváhali a poznali se! Po třech letech a několikaminutovém setkání.

Této takzvané instalásce, kde se hrdinové setkávají jednou a ihned se vášnivě zamilují, se prostě nedá věřit. Max celé tři roky sní jen o tom, jak k sobě láskyplně přivine naprosto cizí a neznámou cikánskou dívku. Nereálné. Jistě, mohli by po jediném setkání pociťovat jakousi vzájemnou přitažlivost a sympatie, ovšem doslova jednat tak, jako by jeden pro druhého bez váhání obětovali život – to prosím ne. Kniha přitom těží především z romantické linky, dle mého nezvládnuté a nepřesvědčivé. Podobné „rychlolásky“ působí úsměvným a frustrujícím dojmem, kdy si čtenář musí nevěřícně ťukat na čelo, a tak je vskutku nepravděpodobné, že by ho vztah mezi Lili a Maxem vůbec dokázal zaujmout. Stránky ubíhaly a já se pořád ne a ne ponořit do jejich pocitů, nedovedla jsem s nimi prožívat jejich touhy a strachy, zkrátka jsem se nemohla vžít do něčeho, čemu jsem nevěřila, tudíž jsem se o osud hrdinů a to, zda se v budoucnu vůbec ještě setkají, nemohla ani trochu obávat. Vlastně i proto, že část příběhu se odehrává v současnosti, což je zřejmé už na samém začátku, a tak je vcelku jasné, že se hrdinové samozřejmě v budoucnu ještě setkají. Nejnapínavější otázka anotace je tak přinejmenším naznačena – a příliš brzy.

Příběh začíná kapitolou ze současnosti, respektive z roku 2013, kdy ke čtenáři promlouvá Lili, ovšem jakoby ze záhrobí. Následují krátké kapitoly z pohledu stárnoucího Maxe, odehrávající se rovněž roku 2013. Jsou však psány v er-formě a snaží se rádoby dojemným způsobem zachytit vzpomínání umírajícího starce na šťastnější dny s Lili. Než Max ztratí poslední zbytky sil, touží jejich společný příběh lásky a války sepsat do deníku. A právě tak se rozehraje onen základní příběh z období druhé světové války (1939–1945). Vracíme se tedy do minulosti, kde se střídají kapitoly mladého Maxe a Lili. Ty už jsou vyprávěny v ich-formě, což je ovšem poněkud matoucí, neboť vycházíme z toho, že příběh nám odkrývá starý Max, zaznamenávající jej do svých poznámek. Pokud by tomu tak ale bylo, odkud se vzaly kapitoly, které vypráví sama Lili? Jak by Max mohl zachytit její myšlenky do nejmenších podrobností, když u mnoha událostí ani nebyl přítomen? Jak by mohl tak přesně a citlivě popsat vše, co zažila během oněch tří let, kdy se vůbec neviděli? Rušivý je i fakt, že když už se před námi rozehrává intenzivní scéna, hrdina náhle nějakou poznámkou odkáže na budoucnost, kterou už coby zestárlý člověk zná.

Těžko říct, proč si právě tato kniha vydobyla tak vysoké hodnocení na Goodreads a nominace na prestižní literární ceny. Zřejmě za to vděčí závažnému tématu, u něhož se zřejmě počítá s jakousi univerzální hodnotou příběhu a jeho poselství. Není ale napsaná příliš dobře a už vůbec ne poutavě. Po celých dvě stě stran se téměř nic zajímavého neděje, dokonce ani hrůzy války nejsou popsány tak, aby ve čtenáři vyvolaly skutečné pohoršení a žádoucí efekt. Celou dobu jsem měla pocit, jako by oba hrdinové popisovali něco, co se jich osobně vlastně příliš nedotýkalo. Vždycky vyprávěli o neštěstích, která se stávala druhým lidem, někomu v okolí. Nějací Židé zmizeli z ulic. Nějaký cikán byl odveden do tábora. Nějaký muž zahynul při náletech na Berlín…

Je opravdu velká škoda, že autorka nedokázala z tak slibného a atraktivního konceptu vykřesat víc. Až příliš se zaměřila na romantiku, o niž se celá knížka doslova opírá, ale bohužel právě ta je největším kamenem úrazu. Děj se odehrává od začátku do konce druhé světové války, a to přímo v Berlíně – centru všeho dění, nikoli např. v Paříži, Londýně nebo na našem území. Právě tím mohla být jedinečná a výjimečně zajímavá. Spojení romské dívky z cirkusu a německého chlapce, jenž byl okolnostmi donucen vstoupit do hnutí Hitlerjugend (Hitlerovy mládeže) a jehož téměř celá rodina Hitlera podporuje, mohlo být jednoduše dokonalé. Často čteme o těžkostech Židů, ale Hvězdy nad Berlínem zobrazují kruté podmínky cikánů poslaných do koncentračních táborů. Podobný námět nebývá v knihách častý, naneštěstí jeho význam a působivost zcela zaniká v dokola omílaném vyprávění o „krvavých dnech“ Lili a o tom, jak uvařit dobré jídlo z ježků. Ježci, ježci, ježci! O mnoho víc si z první poloviny neodnesete. Druhá část se díkybohu konečně rozjíždí a nabízí dramatické, leč bohužel předvídatelné scény. Ani ty můj zájem o budoucnost hrdinů nezvýšily a prakticky nic mě už nenutilo číst dál.

Vítaným zpestřením mohly být různé cikánské příběhy, které Lili vypráví Maxovi, např. ten o princi Šonovi a chudé romské dívce Čakano. Kdo by ale čekal neotřelý děj, byl by jistě zklamaný, jelikož se prakticky jedná o pohádku o Plaváčkovi (Tři zlaté vlasy děda Vševěda), takže ani v tomto směru Hvězdy nad Berlínem příliš neoslní.

Další věcí, kterou hodnotím jako spíše zápornou, je nadužívání německých výrazů. Některá zvolání mohou samozřejmě navodit žádoucí atmosféru, např. „Raus! Raus, Zigeuner!“ (str. 266), neboli „Ven, cikáni!“ Na druhou stranu má před sebou čtenář české vydání, proč tedy nemůže Max mluvit o svých rodičích jako o tatínkovi a mamince a říká místo toho Mutti a Vati? Proč většinou používá výraz Tante Ida, ale někdy řekne i teta? U starší sestry Eriky přitom výraz Schwester nepoužívá.

Nejdřív se zdálo, že se německá armáda nedá zastavit. Polsko, Holandsko, Belgie, Norsko. „Britští váleční štváči jsou zcela neschopní,“ vysmíval se náš Führer. „Německá říše bude vládnout tisíce let!“ A faktem bylo, že více Berlíňanů zemřelo na následky zatemňování než v důsledku nepřátelských útoků. Větší počet automobilových nehod, znásilnění a vražd než kdy dříve… ale žádné bomby.
Koupele patřily mezi první oběti, které bylo třeba přinést, povoleny byly jen o víkendech –, následkem čehož jsme se doma příšerně hádali, pokud tam zrovna byla Erika. Naštěstí odjela na farmu v Potsdamu na povinný Landjahr. Gretchen nám nahlas předčítala její dopisy a tajně ji těšilo, že musí Erika uklízet prasečí chlívky. Ušklíbala se nad fotografií naší sestry s vidlemi. Mutti bylo Eriky líto a poslala jí modrý sametový klobouk s peřím, jako měla Zarah Leanderová ve svém posledním filmu.
„Nebuď směšná, Marie,“ kárala ji teta. „Sklízí na poli úrodu, nechystá se na filmovou premiéru.“ (str. 121)

Ráda bych knihu doporučila romanticky založeným čtenářkám starším patnácti let, které s oblibou vyhledávají kouzelnou atmosféru cirkusů nebo se chtějí dozvědět víc o jednom z nejtragičtějších období historie. Jenže mám neodolatelné nutkání doporučit vaší pozornosti raději starý dobrý příběh Romeo, Julie a tma. Jedná se sice o povinnou školní četbu, pročež budou mnozí knížku jistě zatvrzele odmítat, ale věřte, že ve vás vzbudí podstatně více ryzích emocí. Neméně působivá je i filmová podoba. A chcete-li zažít pěknou atmosféru vzrušujícího cirkusu, sáhněte po skutečně nápadité a zajímavé knize Noční cirkus.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeHvězdy nad Berlínem

Matthiasová, Sarah

CooBoo, 2018

Napsat komentář