<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	
	>
<channel>
	<title>Komentáře k příspěvku: Tetička Hana</title>
	<atom:link href="http://www.klubknihomolu.cz/137434/teticka-hana/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://www.klubknihomolu.cz/137434/teticka-hana/</link>
	<description>Knihy, recenze, aukce, soutěže, literární akce</description>
	<lastBuildDate>Thu, 14 May 2026 10:59:14 +0000</lastBuildDate>
		<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
		<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
	
	<item>
		<title>Od: Alena Mornštajnová</title>
		<link>http://www.klubknihomolu.cz/137434/teticka-hana/comment-page-1/#comment-132196</link>
		<dc:creator><![CDATA[Alena Mornštajnová]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 30 Apr 2017 16:05:16 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://www.klubknihomolu.cz/?p=137434#comment-132196</guid>
		<description><![CDATA[Milá paní Jelínková, moc děkuji za Váš komentář. Pokud dovolíte, zveřejním ho na svém facebookovém profilu. O Haně a Miře vyprávím na svých besedách, vím, že paní Hellerová byla odloučena od rodiny a zanedlouho zahynula v Osvětimi, ale nikdy jsem se nedopátrala, proč právě ona skončila v rukou gestapa. Můžete se mi prosím ozvat na mém facebookovém profilu a napsat mi do zpráv kontakt na Vás? Moc ráda bych se s Vámi spojila. Ještě jednou děkuji. Alena Mornštajnová]]></description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Milá paní Jelínková, moc děkuji za Váš komentář. Pokud dovolíte, zveřejním ho na svém facebookovém profilu. O Haně a Miře vyprávím na svých besedách, vím, že paní Hellerová byla odloučena od rodiny a zanedlouho zahynula v Osvětimi, ale nikdy jsem se nedopátrala, proč právě ona skončila v rukou gestapa. Můžete se mi prosím ozvat na mém facebookovém profilu a napsat mi do zpráv kontakt na Vás? Moc ráda bych se s Vámi spojila. Ještě jednou děkuji. Alena Mornštajnová</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>Od: Ludmila Jelínková</title>
		<link>http://www.klubknihomolu.cz/137434/teticka-hana/comment-page-1/#comment-130491</link>
		<dc:creator><![CDATA[Ludmila Jelínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 23 Apr 2017 16:22:17 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://www.klubknihomolu.cz/?p=137434#comment-130491</guid>
		<description><![CDATA[Vážená paní Aleno,dostal se mě náhodou do rukou článek-těžký osud  židovky Hany a u odstavce &quot;proč jste dala dívkám jména Hana a Mira&quot; jsem zpozorněla a vzpomněla jsem na vyprávnění mojí maminky,která jako mladá žena pracovala  u rodiny Hellerů jako hospodyně. Pan byl právník, jeho žena pečovala o děvčátka Haničku a Mirečku, krásné kudrnaté blondýnky. Maminka nastoupila do  této rodiny ještě před válkou a vždy na ně vzpomínala jen s láskou i smutkem, byli to lidé vzdělaní, laskaví, čestní a ochotní pomoci všem, maminku brali jako část své rodiny. V roce 1939 kdy osud židů se ubíral jiným směrem, než by si kdokoliv přál, pan Heller mamince doporučil aby službu u nich ukončila a provdala se/za mého tatínka/, měl obavy o její další osud, vystrojil jim skromnou svatbu, dostali i nějakou výbavu, nemohli mnoho protože gestapo již mělo soupis majetku. Dodnes opatruji dortový servis, čajovou soupravu. Nikdy maminka nezapomněla na „obraz“, kdy naposledy viděla tuto rodinu, paní Hellerovou odtrženou od děvčátek i manžela, pan Heller držel svá milovaná děvčátka za ruce a nepustil je – bylo to na nádraží ve V. Meziřičí, stál ve vagoně-dobytčím, se zarostlou tváří ale odhodláním neopustit děti. Gestapo se psi hlídalo nádraží. Snad nevadí, že jsem vám to napsala, děkuji za vzpomínku na zlou dobu, ale hodné lidi, na které se v naší rodině často vzpomínalo, nemělo by se zapomínat na jejich osud. Vaši knihu, vlastně všechny, si ráda přečtu. Děkuji Jelínková]]></description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Vážená paní Aleno,dostal se mě náhodou do rukou článek-těžký osud  židovky Hany a u odstavce &#8222;proč jste dala dívkám jména Hana a Mira&#8220; jsem zpozorněla a vzpomněla jsem na vyprávnění mojí maminky,která jako mladá žena pracovala  u rodiny Hellerů jako hospodyně. Pan byl právník, jeho žena pečovala o děvčátka Haničku a Mirečku, krásné kudrnaté blondýnky. Maminka nastoupila do  této rodiny ještě před válkou a vždy na ně vzpomínala jen s láskou i smutkem, byli to lidé vzdělaní, laskaví, čestní a ochotní pomoci všem, maminku brali jako část své rodiny. V roce 1939 kdy osud židů se ubíral jiným směrem, než by si kdokoliv přál, pan Heller mamince doporučil aby službu u nich ukončila a provdala se/za mého tatínka/, měl obavy o její další osud, vystrojil jim skromnou svatbu, dostali i nějakou výbavu, nemohli mnoho protože gestapo již mělo soupis majetku. Dodnes opatruji dortový servis, čajovou soupravu. Nikdy maminka nezapomněla na „obraz“, kdy naposledy viděla tuto rodinu, paní Hellerovou odtrženou od děvčátek i manžela, pan Heller držel svá milovaná děvčátka za ruce a nepustil je – bylo to na nádraží ve V. Meziřičí, stál ve vagoně-dobytčím, se zarostlou tváří ale odhodláním neopustit děti. Gestapo se psi hlídalo nádraží. Snad nevadí, že jsem vám to napsala, děkuji za vzpomínku na zlou dobu, ale hodné lidi, na které se v naší rodině často vzpomínalo, nemělo by se zapomínat na jejich osud. Vaši knihu, vlastně všechny, si ráda přečtu. Děkuji Jelínková</p>
]]></content:encoded>
	</item>
</channel>
</rss>
