Jde o druhé dílo autora knihy-„Ve čtrnácti sám v Osvětimy“, vyšlé ve stejném nakladatelství, v roce 2009.
Zatímco první knihu lze nazvat „analytickou autobiografií“, druhá, s uvedeným názvem, se týká teoretických otázek.
První a poslední kapitola se zabývají etikou: Jednak mravními problémy souvisejícími s holokaustem v současnosti, jednak možností odpouštění , které bylo/je obtížné, a rekonciliací/ podobné té, které se realizovalo v Jižní Africe/,k níž bohužel nebylo z německé strany dosud přistoupeno.
Významné jsou údaje, které se týkají mechanizmů přežití židovského národa v jeho čtyři tisíce leté historie, v současné době je to jeho dvousložkovost, skutečnost, že se skládá z domoviny- Izraele a ze židovských diaspor rozložených po světě.
Nejen významné, ale vzhledem k současné masové migraci i aktuální, jsou autorovy originální teoretické koncepce týkající se jevů diaspory jako obecného jevu, více-faktorové etnické identity, dvojí a vícenásobné etnické identity a sociální kultury národů a mechanizmů jejich změn.
Autor analyzuje původ a povahu různých typů antisemitizmu, přičemž zvláště významné jsou sociálně psychologické mechanizmy masové nenávisti a vzniku a šíření neofašistických hnutí.
Zcela originální a velmi významné jsou autorovy koncepce „sociální holistiky“, kterou lze považovat za nový společenskovědní směr a jeho teorie o paměťových mechanizmech jako nezbytné součásti živých i neživých složitých systémů. Oba zmínění teoretické příspěvky výrazně přesahují zaměření knihy.
Ze stylistického hlediska originálním a užitečným nápadem je zařazení stručných autorových asociací odlehčujících výklad.

Dr.Boris Novotný