V jedné věci však pro mne retro neexistuje. Jedná se o vzpomínky na mé nejbližší, kteří již nejsou mezi námi. Zanechali však ve mně tak silnou stopu, že stále žijí v mé mysli, v mém srdci. Kdykoliv mám radost, nebo mě něco opravdu trápí, chci jim zavolat. Promluvit si s nimi. Bohužel, na takového hovory je technika krátká.
Mám štěstí, že je většinou slyším, co by na mou zprávu řekli. Jsou se mnou stále. Nemohu zahrnout své city k lidem, kteří ve mně zanechali nesmazatelnou stopu, do pojmu Retro.

Tvá povídka je velmi zajímavá. Jen tak dál.
Do další tvorby ti přeji hodně úspěchů. Zlom vaz. Hana Militká